Obyčejný život v Indii

Je krásný den, jedeme s kamarádem někam, kde se mi prý bude líbit. Indie, Váranasí 2017. Cesta vede mezi poli, vesnicemi, které se nijak neliší od těch, které znám. Chatrče i větší hezké domy, stavíme u boudy na čaj a je mi fajn na duši i po těle.

Jedna z cest územím nikoho je obzvláště dlouhá. Nebere konce a já se nemůžu dočkat, co uvidím v cíli, který tuším, že bude zcela jiný, než si můžu představovat. Což platí v Indii u všeho a vždy.

Minulé století

Hliněné domky, pole s kukuřicí, ploty z klacků a střechy ze slámy. Ženy perou u studny prádlo, muži postávají vedle a já mám pocit, že jsem se ocitla v ráji. Což si místní o svém způsobu života mnohdy nemyslí. Přišla mě přivítat půlka vesnice, byly předem telefonicky připravení, květiny kolem krku, narychlo sehnaná plastová židle, abych neseděla jen na zemi, když jsem „ta bílá“. V jejich očích Anglánka.

Ženy s ženami, muži s muži

Udělaly se dva hloučky a já mezi nimi pendlovala a snažila se být zábavná a empatická … Ale co já vím, co můžu vědět o jejich životě kilometry od civilizace. Článek píšu po šesti letech, teď už mám s lesními kmeny osobní zkušenost. A tehdy to bylo takové to letmé milenecké dotknutí, co zůstane pod kůží na celý život. A víte, že se tam jednou vrátíme, že jednou … nebo dřív? Kde je čas? Kam se ztratil u těchto domorodých kmenů, co se myjí po setmění u studny. Co perou prádlo na návsi v kýblech a vaří na ohni často jen placky z mouky. Na víc není. Jsem v minulosti? Nebo to vše bude?

Procházím domek za domkem a všichni mi dávají masalu čaj, mám zákaz pití a přijímání jakéhokoliv jídla v domech od místního mača. Takového kápa, co to tady se svou manželkou vede bez ohledu na vládní snahy o řízení vesnice. Masla si beru, abych neurazila a liju ko kytek a něco piju. Rozpaky střídají fascinaci na obou stranách. Mnozí z nich nikdy bílou ženu neviděli. Děti se samozřejmě věší za rukávy, ženy se stydí a muži se snaží „řešit problémy“.

Nemáme ve vesnici záchod

Ženy musí chodit ráno i večer po tmě do pole a bojí se hadů a mužů z okolní vesnice. Znásilnění je tady běžné a policie to neřeší. Je třeba udržet všeobecný klid, stejně ho provokovala. Středověk. Pocity vzteku střídají sentiment nad tou malebností okolo. Domky jsou jako malované, zařízení veškeré žádné, spí se na zemi, občas na dřevěných čoukí, ale televize musít být! Bollywood je třeba sledovat dokonce i ve slamech, jak jsem viděla například v Bombaji. Indové jsou náruživí diváci svých filmových trháků s hudbou a tancem … a děti na ulicích se vrtí stejně jako movie star … a život plyne.

Pořád myslím na ty záchody

To bych asi mohla nějak zprostředkovat. Vesnice na to prý nemá. Taky by potřebovali porodní asistentku, poslat jednu dívčinu do školy, stará porodní bába umřela a jiná tu není. Dojet odsud do včas porodnice je neraálné. Doléhá na mě tlak. Můj osobní tlak, ne jejich. Já se ptala, tak povídají … A ten starý dobrý pocit že vše je v pořádku, že vše má svůj čas a i na tu kadibudku jednou dojde. Jednou.

Mačo mě bere se Sunilem k sobě do chatrče, která je asi jako jediná z cihel, postele nahoře nad zemí a jasně že televize. Sice bez oken a dveří, ale hezká veranda. Tam už čeká jeho manželka, abychom si popovídaly jako „žena s ženou“. Tohle je vždycky trapas, umím Hindsky pár vět a ona Anglicky vůbec. Sunil se snaží překládat, ale dost ho to jako vždy prudí. Tyhle společenské konverzace o ničem. Ale první dáma vesnice mě měla jen a jen pro sebe. To je, oč tu běží.

Popisuji jí svoji práci fyzioterapeutky, to se tady vnímá jako „poloviční doktor“ a mluvíme ženských věcech v rámci pánského překladu. Tady si masalu dát musím a už se smaží i sladkosti a přichází další a další ženy. Sunil mizí. Jsem v tom sama. Bahot sundar sárí /krásné sárí/, náramky jsou taky šik … ostrá změna tématu, ženy tady nemají práci, občas navlíkají korálky, jo, ty jógové šperky, co my si tady v Evropě stylově nosíme na jógu. Dostanou a 3 rupie za jeden náramek. To je asi tak jedna koruna česká :-). Když navlíkají celý den, pak si pak koupí třeba mýdlo v místním obchodě /boudě z hlíny/.

Zajímají vás tyto příběhy dál?
V rubrice Indie ženskýma očima najdete link na nedělní promítání a povídání o Indii.
Těším se na vás na Zoomu, nebo rovnou naživo přímo v Indii.
Poutě na Diwali a novoroční už se blíží.

Renata Sahani