Ženské centrum / šicí dílna v Gangapuru
My v Gangapuru 2022 - 2026
Leden 2026
Pokročili jsme! Máme hotovu jednu zeď a základy. Teď se bude kopat septik a vkládat kovové rámy na dveře a okna. A septik bude opravdu velká práce, velká jáma vyzdělá cihlami a pak klasické "šlapky" jako WC pro indické ženy pohodlné.
Nové fotky uvnitř fb skupiny Zázemí pro ženy Váranasí zde.
Prosinec 2025
A máme další kus práce za sebou. Místní ženy už se začínají těšit a rozhodly se taky chodit na stavbu a pomáhat. V Indii je běžné, že ženy staví a mají za to svůj malý peníz do své kapsy. Možná tomu úplně nevěřily. Něco tak absurdního jakože jedna bílá žena si tuto vesnici zamiluje a jezdí sem zas a znovu ... a zase přijela? Ženy byly u nás ve Váranasí už dvakrát na výletu snů, podívejte se tudy - - - a tak ví ..., kdo jsme, co umíme a obdivovaly velmi náš šicí ateliér. Chtějí šít taky a chtějí se scházet a mít své místo jen a jen pro sebe. Bez podpory místních mužů bychom to ale nedali, takže díky velké i jim. A zejména díky vám a vašim darům můžeme pokračovat dál. Máte chuť podpořit dobou věc pro ženy? Stačí si naskenovat QR kód a zadat libovolnou částku. Je to účet naší neziskovky Zázemí pro ženy z.s. a hned to poputuje do Indie.
CO NYNÍ POTŘEBUJEME
Cihly - cement - písek - šťerk - výplaty zedníkům - benzín - kovová futra
Podzim 2025
/říjen - listopad/
Kdo se o stavbu nyní stará? Sunil. Jezdí do Gangapuru na motorce 1h tam, 1h zpět, někdy taky nedojede, jako třeba dnes, když je zácpa několikahodinová, tak to otáčí a za tmy je doma. Pořád mu říkám, ať si vezme tuktuk, ale motorka prostě v indickém provozu proklouzne líp ... ucpané silnice a taky ne všechny cesty jsou v Gangapuru pro tuktuk sjízdné ...
STAVÍ SE ZÁKLADY ŠICÍ DÍLNY V GANGAPURU
A i když postavit dům je v Indii mnohem jednodužší, než u nás, tak úplně jednoduché to zase není. Jste zvědavé na všechny ty úkony, které se musely zajistit, aby vše klaplo?
Tak já začnu hezky od začátku stavby
- 1 - 2. TÝDEN
Máme pozemek, není náš, je našich přátel a ležel jim několik let ladem, čekal, až si ho někdo všimne a hlavně, co si budeme povídat, zaplatí jeho úpravu, něco s ním udělá ... /rodina svůj dům a tedy kde bydlet má/, Sunil jezdí na vesnici na čaj, je třeba se seznámit s celou rodinou a celá rodina musí s našim záměrem souhlasit, volají mi přes WhatApp, zkoumají papíry k pozemku. Víte, jak se určuje půdorys? Přijde nejstarší ženy rodiny, ta, co si vše pamatuje a ta paíchne kolík do země. Ona ví, co je jejich a co sousedovou ... Bez map, bez úřadů a bez protestů lidí. Protože všechny staré ženy vesnice si to přeci pamatují, že takto to je. - 3 - 4. TÝDEN
Me třeba najít kopáče na výkop základů, jak se hledají? jde se na každodení ranní market chlapů, co chtějí peníze a co to umí, tam se smlouvá a dohaduje a smlouvá a chlapi se jedou podívat na kolech na svou budoucí práci
Chlapi občas nevstanou a do práce nepřijodu, Sunil jede zbytečně, tento typ Indů nepracují sami, potřebují nekho za zády a taky hlídat, aby spíš nežvýkali tabák, než kopali ..., hurá základy jsou hotové - 5 - 6. TÝDEN
Jde se shánět zedníky /stejný postup/, základy se musí vyzdít cihlama a kovovými dráty na zpevnění ..., chlapi udělali seznam stavebního materiálu, které musí Sunil nakoupit v místním Obi 🙂
Sunil objíždí v blízké vesnici různé prodejce a hledá dobrou cenu a hlavně auta s lidma ... Gangapur je odlehlá vesnice, kam tak úplně nevede cesta na traktor, vše se musí z auta odnosit ručně /viz fotky/, musí se pracovat, když zrovna nic není na polích, protože přes ně se jede, podplácí se majitelé políček, aby průjez povolili, néééé, tam jsou brambory ... - 7 - 8. TÝDEN
Zdí se vykopané základy. Malta, cement, cihly ... ano vidíte dobře tito dělníci nemají na boty ... kdysi jsem se snažila být nápomocná a pracovní boty koupila, Hned druhý den je vyzujou a nosí jako "nedělní" ... taky se jim v nich špatně pracuje, když jejsou zvyklí ... Pomáhají i místní ženy, povětšinou jejich manželky, pomalu začínají věřit, že šicí dílna bude stát. že budou mít svůj malý přivýdělek šitím. Tolikrát jsme o tom mluvily, tolikrát se těšily ... snily ...
Rok 2025
- našel se pozemek pro naše ženské centrum, můžeme si ho tam postavit sami
- začínáme prorůstat do vesnice mezi místní lidi víc a víc
- Sunil s rodinou se přestávají obávat odlehlosti místa a okolních klanů, jsme chránění
- náš osobní guru nám pomáhá najít cestu dál
Jak jde rok za rokem, spřátelili jsme se s Bačanem /žluté tričko/, mužem, který má srdce i bystrou mysl. To on dokázal postavit WC a sprchu pro Gangapur a on nám také nabídl svůj malý pozemek ke stavbě šicí dílny. V Indii vzniká důvěra velmi pomalu, ale tady už byla skrz Mamtu, ženu, která mě do Gangapuru uvedla. Ano, je to ten příběh 3 sudičky z Gangapuru, jak jsem sem přijela poprvé a jen seděla u první chalupy a brečela a neodvážila se jít domů ... Po 3 letech různých fází Sunilových, mých ... jsme oba v Gangapuru doma. A můžeme začít stavět. Bude to jednoduchá stavba na 3 - 4 šicí stroje a malý tkalcovský stav /foto/. Ženy chtějí šít a přivydělat si malý peníz do své kapsy a já chci s vámi mít kam jezdit na civilizační detox. Pomůžete mi? Potřebujeme do začátku na základy domu, toaletu už máme :-), na materiál, cihly, písek, cement, ale nejdřív musíme zjistit, co je momentálně na poli. Traktory se stavebninami musí počkat, až se sklidí úroda, aby se nerozjezdila ... jiná cesta, než přes pole nevede ...
Rok 2024
Bylo to téměř jisté, dům je náš. Jedeme podepsat smlouvu za majiteli domu, abychom zjistili, že patří do kasty tzv. "nedotýkatelných". Jsou to lidé, kteří nesmí nic vlastnit a tedy ani nic prodávat ... Ani dům, ve kterém po generace žijí. Náš rodinný přítel Gopal dělá nemožné, aby na "katastru", ano i v Indii mají katastr nemovitostí 🙂 udělali vyjímku. Jak můžeme koupit dům, který pak nebude náš? Začal se odvíjet příběh, který nechcete v Indii zažít, dlouhá jednání, pochybnosti, oddalování ... právníci ... A bum. Na Nový rok Gopal odešel /mozková mrtvice/ a tím i naše vůle jít za domem, který díky nám opustili zlí duchové.
Ten příběh má mnoho rovin a jednou ho napíšu, jen právě teď to nebude.
V Indii trvá vše několikanásobně déle, než u nás ... osobní i pracovní důvěra se buduje pomalu, vhodná řešení se nalézají skrz neskutečně zkorumpovaný aparát a byrokracii, kterou si snad ani neumíte představit s obrovským úsilím. Učí mě to tpělivosti a pokoře Počkat si na ty správné lidi a chyby považovat za zkušennosti a dary k učení ... Však jsem se taky načekala ... Naše svatba se Sunilem trvala myslím necelé dva roky, než byl oddací list náš. Pro ženské centrum v Indii držím vizi už léta a jednou z nich je vytvořit takové jej právě tady, v zapomenuté vesnici na břehu Gangy, v Gangapuru. No co? :-). Vytvořila jsem jich pár v ČR, Praze, jedno ve Zlíně ... a teď je na řadě můj druhý, nebo první? domov. Indie. A věřte mi, že ženy ho zde opravdu potřebují. V jakých podmínkách žijí a proč si myslím, že si to zaslouží, si přečtěte v mém článku na blogu. A vidíte, nemají "nic" a září. Prochází těžkostmi a září ... mají můj obdiv. Na totografiích ukazuju model šatů, které by mohly po rozběhnutí naší dílny šít. A vydělat si tak trochu peněz například na školné pro děti.
- Šicí dílna pro ženyŠkola šití pro ženy z odlehlých vesnic musí být u nich doma. Tam, kde mají své děti, kde jsou staří rodiče o které se starají ... Nemohou odjet do města. Takže první tři šicí stroje a dobrá učitelka šití je tady k nezaplacení. Tedy pro ně k nezaplacení. Pro nás za dar v hodnotě 3.000Kč za 3 měsíční kurz základů šití. A to už je opravdu velká pomoc měnící osudy celé rodiny.
- Místo pro osvětu a setkávání ženNe, ony tady nepotřebují workshopy rodinných konstalací, ani ženské kruhy :-). Ty žijí ve svých životech přirozeně. Ale potřebují své místo, prostor například na to, aby se naučily číst a psát a jejich vlastní děti se jim nesmály. Občas se sejít a naučit se něco ze zeměpisu, dějin své země, nebo třeba pěstovat znovu byliny a umět je zpracovat pro svou rodinu a blízké. Kdo jim to vlastně vzal a kdy? O tom se můžeme dohadovat, anebo jim pomoct si opět vzpomenout na to kým byly jejich mámy, babičky, prababičky.
- Ayurvédská ordinace pro ženyJeden z paradoxů Indie je, že ženy z chudších poměrů si nemohou dovolit přírodní léčbu, jejich Ajurvédu. Chemické léky jsou mnohem levnější a dostupné. Na rozdíl od těch léčebných a regeneračních balíčku, na které si sem jezdíme my Evropanky. To se mi nelíbí. Je to jejich medicína, jejich bohatství jejich země. Tak proč ... Ale co to rozvádět. Provedůry pančacarmy, takové jejich lázeňství, to je dalším směrem, kterým se bude ženské centrum ubírat. Jsem fyzioterapeutka. Pracovala jsem pár let v Karlových Varech a vždy mě tak trochu iritovala ta klientela z bohatších zemí s absencí těch našich žen. Jsou to naše Vary :-). A tady je to stejné. Takže narovnáme to trochu? Dopřejeme pár z nich léčebnou péči darem? Týdenní léčebnou kůru včetně kvalitních ajurvédských léků mohou mít již za 2.000Kč. Že je to k nevíře? To jsou ty zázraky dnešní podivné doby. Za "málo" zmůžeme v tzv. třetích zemích opravdu moc. Ale kdo je tady vlastně dál? 🙂
Rok 2023
Potřebuje jen Lásku. Kdo?
Ten dům ... Budoucí ženské centrum v Gangapuru
Prý v něm starší a žijí tam duchové, říkají místní lidé a již léta dům přímo uprostřed vesnice pustne a zarůstá trávou. Je tak akorát velký pro krejčovskou dílnu, ajurvédskou ordinaci i skromné bydlení příležitostných návštěvníků. Třeba i vás ... až sem jednou přijedete a budete chtít svůj klid a ústraní pro rozjímaní a civilizační detox. Takové malé "ženské centrum", místo spojení dvou kultur nás žen v respektu a s vědomím, že každá z obou stran má co dát. Ony neztratily přirozenost a spojení s Bohem, my ...
