Tak vám představuji 13letou Akanču, máma jí říká Kadžika, "kadžu" jsou v Hindštině oříšky, možná byla malá jako oříšek, když se narodila? Je nejmladší ze třech sester z mé "rodné vesnice" z Gangapuru. Stavění toalet nás napadlo již dávno, no zkrátka mám na takové potřeby a témata zaostřeno díky svému "povolání", Škole pánevního dna. Ano i my řešíme v ČR toalety ve smyslu jejich nedostupnosti ve městě, což je těžké rpo ženy s únikem moči /moje fyzioterapeutická parketa/.

Ale předstatvte si, že nekteré ženy, dívky v Indii nemají WC vůbec, musí chodit do pole ... a mýt se po tmě v kýblu na dvorku ukryté před zvědavýma očima mužů, co se rádi podívají ... Ale o tom si můžete přečíst víc v obecné části o potřebě toalet na indickém venkově. 

Já dnes chci povídat o Kadžce. Tiché a plaché 13leté dívce, která žije v domku sama s maminkou a dvěmi menšími bráchy. Manžel pracuje dlouhodobě v Bombaji jako dělník na stavbě a rodina je opravdu extrémně chudá /vidíte vnitřek pokoje/. Kadžika na mě působí inteligentně a kultivovaně. V dubnu bude končit základní školu a chtěla by pokračovat dál. Ale střední je už mimo vesnici, což znamená dojíždění /peníze/, knihy, školné, školní uniformu ... Ráda by. Ale dnes jsem tady kvůli toaletě. Jak by mohla vypadat se podívejte na fotkách a videu dole. Patří sousedům Kadžiky, kteří nás na její příběh upozornili. 

Ne, nechodím po Indii a nehledám chudé, hledám vhodný způsob, kam poslat dál peníze, které dostávám za to, že provázím české ženy Váranasím v rámci retreetů a poutí. A pokud přijde něco navíc, líp se mi tvoří a líp se staví třeba WC pro dívku, která vám zase naoplátku ukáže svůj domek a prostý život v něm. Výměna. 

Ovšem musím říct, že jsem nečekala domek až tak chudý a při pohledu na spaní maminky na plechové truhle mám pocit, že by potřebovaly jako první "čoukí", to je úplně obyčejná postel z prken a jednu plechovou skříň na věci, co visí všude možně i nemožně. Kuchyň na zemi? Je to venkovský standart a ony to tak mají rády, i když ...

Takže mám návrh. Vy my pomůžete s WC a umývárkou a já, než v dubnu odletím, zařídím pro obě ženy důstojné spaní a skříň. O stavbu WC už se pak budou starat muži na fotkách, soused z Gangapuru Bačan a náš rodinný přítel z Váranasí Santoš. Muži odhadují čas stavby na 2 týdny /no v Indii počítejme 2-3x déle, než nám řeknou a finace včetně nádrže na vodu a čerpadla do studny na 200.000Rs / 56.000Kč. Není to málo ani na české koruny, ale pro tyto ženy naprosto nereálné. 

Máte chuť pro tuto dívku toaletu a umývárnu začít spolu s námi stavět? Tedy my určitě začneme, jde o to, kdy bude hotová a zda k ní přidáme i podlahu? Omítku? Nebo nám postačí hrubá stavba. Za vše bude maminka Kadžiky i Kadžika sama velmi vděčná a my děkujeme, pokud se nad jejím příběhem zamyslíte, zacítíte a přispějete částkou jednorázovou, nebo pravidelnou /to bych začala uvažovat také její podpoře ve škole/. 

Za všechny dary předem velmi a z celého českého i indického srdce ♥ děkujeme.
Stavět WC začneme až 50% částkou na účtu, abychom nevzbudili v Kadžice falešně naděje na dokončení. Máme rádi začátky, ale i dokončené konce i když v Indii se mohou zdát někdy nekonečné.
Kdo zde byl, chápe.
Jak se vše vyvíjí vám dámě vědět aktuálně v našem newsletteru, k jehož odběru se můžete přihlásit v patiččce webu dole a také uvnitř fb skupiny Zázemí pro ženy Váranasí.

Renata a Sunil Sahani 
3. dubna 2025