Tady se nám trochu vymknul z rukou počet. Dali jsme maximum 15 žen a přijelo 30 žen i jejich muži :-). Přijeli školním autobusem a vlastně to asi chápu. Jejich ženy so ohlídají sami, že? Tolik emocí a radosti ... Vždy začínáme nejvýznamnějšími chrámy ve Váranasí /Hanumánův, Durgy, Vishvanát .../. Nákupy růženců, modlitby ... Sunil v akci s parkováním a tuktuky. Ženy v údivu a jako ve snu. Na oběd chodíme na dósu do Kerala cofee, tu indické ženy milují. Víte, že mnohé z nich, vlastně asi většina, nebyly nikdy v restauraci? Pak se jde k nám do ášramu na odpočinek a masalu ... Povídání s překladatelkou Melánií o věcěch ženských a intimních. Muži jsou dole s muži a my ženy nahoře v meditačce. Zvědavost mužů stoupá a už vědí, že mluvívám o porodech, menstruaci ... Už se nerozčilují jako dřív ... Poprvé mě dokonce vyhodili z vesnice. Pomalu mám respekt a dokonce poděkování i od mužů vesnice. Večer je nejkrásnější část programu, jde se na večerní aratí ke Ganze. A ženy pláčou a modlí se a vidí tu velkolepou nádheru konečně na vlastní oči. Velké loučení ... a odjezd. Jsme vzhůru až do telefonátu, že dobře dojely. A je to. Zase jeden z dnů, které měly smysl.