Aratí, Sunilova sestra, moje sestra.

S trochou nadsázky jsem si vzala Sunila kvůli Aratí. Přijedete do cizí země, nikoho neznáte, zamilujete se do Inda a “jeho sestra” je ta “rodina”, kterou celý život hledáte. Znáte ten pocit, že někoho znáte odjakživa. Aratí je smršť optimismu, neskutečný příval energie, ztělesněná radost a velmi krásná žena, kterou provdali do rodiny, kde není zrovna nejšťastnější. Ženy si v Indii své muže a jeho rodiče /tchány/ nevybírají. Jdou tam, kam je provdá /prodá/ jejich otec. Tak se stalo i u Aratí. Nestěžuje si ... Padly jsme si do oka a do duše hned od prvního setkání, je tak podobná svou povahou Sunilovi. Kam vejde, tam to zozsvítí, zozzáří svým vyprávěním, pusu nezastaví a směje a směje, do toho tleská rukama, jak dítě ... Jenže ona je žena.
.
Matka dvou velkých synů a čerstvě narozené holčičky, za kterou jsem se zavázala převzít jisté závazky ohledně jejího vzdělání, stačí gramotnosti, ale kdo ví ..., ohledně jejího přiměřeného věna a vůbec, přispět k jejím šancím žít život v chudé indické rodině. Vy, co sledujete mé sdílení z Indie víte, že tohle se tady holčičkám občas nepodaří. Žít, chodit do školy, vdát se za slušného muže do slušné rodiny a pak sama mít děti z lásky. A dokonce i holčičky. Tohle chce ale pro své dítě každá máma. I Aratí. A tohle jsem tady rozhodla podporovat i já. 
.
Pomůžete jí v tom spolu se mnou? Dáme společně malé Ananyi, tak se ustálilo její jméno asi 10 dní od narození ... šanci a ukážeme jí, že svět je bezpečné a hezké místo k žití? Třeba vás jednou do Indie pozve a ukáže vám pyšně své školní knihy, později první sárí ... Ale teď je teď. A teď, dnes Aratí potřebuje pro sebe svou malou dceru místo k životu. Potřebuje se zvednout ze země, mít kde spát, mít kde vařit a své dva starší syny uložit jinam, než na studenou zem. Jedna postel je pro celou rodinu málo a jedna tmavá, špinavá místnost také. Než jsem loni odjela zpět do ČR, věnovala jsem Aratí nové lůžkoviny, závěsy, deky na zimu koberce. Kde jsou? V tašce, aby se nazašpinily, čeká se na zázrak, čeká se až bude kam vše vybalit, na novou skříň a další postel z prken ... na? Asi jsem to celé pochopila úplně až teď a vlastně jí rozumím, Indové umí čekat a doufat a přitom zůstat v pokoře a šťastní i s tím, co je. 
.
Pomoc je možná. Aratí bydlí v typickém indickém domku o několika přístavcích nalepených na sobě. Bydlí s tchány a bratry manžela a jeho manželkami a dětmi. Celá rodina čítá na 25 lidí a je to tady tak běžné. Loni, když jsem u nich byla na narozeninách staršího syna to bylo jako procesí. Rodina je tady nade vše a čím větší, tím pyšnější na svůj život jsou.
.
Aratí má léta s manželem a dětmi svůj jeden jediný pokoj a možná by teď po porodu mohla dostat od rodiny kůlnu, na jejíž úpravu ale nejsou peníze. O všem v Indii rozhoduje o domu rodina manžela a bratři, ti tady mají hlavní slovo. Mimochodem jsou všichni boathmeni na Ganze, jsme kasta převozníků. My všichni jsme Sahani. A  Aratí si také vzala převozníka, aby nedošlo k mísení kast. Takže až přijedete do Váranasí, máte o lodě postráno :-). 
.
Nebo by se dokonce mohlo postavit patro nahoru nad její pokoj, to by šlo. Stačí zdi z cihel, omítku netřeba, pro začátek střecha z vlnitíého plechu, to by byl luxus, mít kuchyň a místo pro kluky, aby nemuseli být pořád venku, když Aratí kojí, uspává ...
.
Ženy, sdílím Aratí příběh s vědomím, že tady jsou takových žen stovky, tisíce a s tím, že tento příběh se nyní v lednu 2024 dotkl mého srdce akutně a silně. Neříkám, že zachráním, zachráníme celou Indii, ale můžu pomoci a pomáhám tam, kde mě okolnosti a život zavolají. A  Atarí mě volá, je to moje rodina. Proč jim nepomůžu sama? Protože Sunilova rodina byla a je příběh obdobný, jen tehdy jsem na sdílení neměla odvahu a vše vzala na sebe a své finanční možnosti sama a dělám to tak doposud.
.
S velkou vděčností přijmeme já a hlavně Aratí jakoukoliv finanční pomoc na úpravu kůlny /fotky s harampádím a udusanou hlínou na zemi/, na pár kousků levného nového nábytku a třeba i na přístavení prvního patra domu, další místnosti pro život. Uvidíme, jaká čáska se sejde.
.
Ananya poroste, bude potřebovat oblečení, lékařskou péči, zaplatit školu, vše, s citem v rámci jejich kasty a majetkových poměrů rodiny. Nehodlám Aratí ani dceři uškodit raketovým vzestupem z bídy do bohatství, ale hodlám díky vaší pomoci udělat první kroky k jejímu bezpečí a zárukám toho, že ji široká rodina přijme a Indie začně pomalu chápat, že i holčičky mají své místo.
.
Naši / vaši pomoc budu pravidelně fotograficky sdílet ve fb skupině Zázemí pro ženy Váranasí. Úpravou domu a dohledem nad vším jsem pověřila Sunilova a Aratí bratra Síthala, stará se nám tady o ášram a mohu se spolehnout na jeho počty, účty i schopnost zorganizovat rekonstrukci domu. Stejnou jsme dělali s jeho rodným domkem před léty, když jsem Sunila poznala. Rozuměj stejnou kůlnu, do které navíc každoročně v období dešťů pršelo i náš ášram rekonstriovali Sítal a Sunil. Víte, co to je řídit v Indii řemeslníky? 🙂 Cílovou částku bych nechala otevřenou s tím, že pokud by se sešlo peněz víc, než užije Atarí, jsou tady další a další možnosti kam pomoc nasměrovat.
.
Bude to radost, já se na to těším moc.
Těším se, jak budou Aratí přecházet oči radostí, jak zase nabere svůj obvyklý vtip, entuziasmus a chuť života. Které ona ale nikdy neztratila a vím, že neztratí. 
.
Přeji nám všem krásný den a děkuji za dočtení až sem a vaše dary v jakékoliv částce.
Užijte si to také vy!

Do poznámky k daru mi napište Aratí. 
Renata