Váránasí (sanskrt: वाराणसी Vārāṇasī, výslovnost [ʋaːɾaːɳəsiː] ), známé též jako Benáres ([bə.naː.rəs]) nebo Káší (hindsky काशी, urdsky کاشی, Kāśī [kaː.ʃiː] ), je město ležící na západním břehu řeky Gangy v indickém státu Uttarpradéš. Je považováno za svaté město hinduistů, buddhistů a džainistů. Je jedním z nejdéle trvale osídlených měst na světě. Tolik Wikipedie, kterou ale nechám být apozvu vás do svého pojetí ducha města, které tolik miluju. 

Americký spisovatel Mark Twain o Váránasí napsal:
„Váránasí je starší než historie, starší než tradice, starší dokonce než legendy a ještě dvakrát tak staré jako to všechno dohromady.“

Toto kulturní a náboženské středisko Indie je tu prý od nepaměti, vzešlo ze Země, bylo zrozeno ... a řeka jsou spuštěné  Šivovy vlasy, když se modlil na Kailáši /posvátné hoře Tibetu/. Takto to slyším od svého indické manžela a on o tom nepochybuje, tak jako nepochybuje o mnohých dalších věcech mezi nebem a zemi pro bás ze západu těžko uvěřitelným. Podle historiků je Váránasí staré 3.000let. V dobách, kdy putoval po Indií světec Gautama Budha, bylo hlavním městem a on pak ve starověké Indii korunním princem království. Gangu považují Indové za Bohyni, která má moc smývat hříchy a osvodit naši duši od koloběhu zrození a smrti. Proto se taky nazává město spásy. Ale také Světla, město Šivovo. 

Od pradávna to bylo město básníků /antický učenec Tulsi Dar napsal na březích Gangy epos Rámájánu, Vjása Mahababharátu/. Dodnes se tu studuje například malířství. Váránasí má 3 univerzity, vždy to bylo a je město vzdělanosti, umění a hudby. Je tady 23.000 hinduistických chrámů, 15 muslimských mešit a bezmála 100 ghátů. Muslimové a Hinduisté se tady mísí s dalšími náboženstvími a to vše vnáší do energie místa přesah spirituality mezi řádky. Anglická kolonizace se otiskla do architektury některých staveb a také povah lidí, kteří jsou, jak se říká velmi mírumilovní, pokorní a bohabojní. Nesmím zapomenou na textilní průmysl a hedvábnou stezku, jejíž je Váranasí součástí. Tolik krásně barevných látek, sárí a barvířských dílen ... To mě sytí moje tvořivé já :-).

Ganga je po Amazonce a Kongu 3. největší řekou světa a na jejích ghátech /schody od chrámů k řece/ se odehrávají nejen náboženské obřady a kremace mrtvých, ale hlavně obyčejný život místních lidí, kteří se tu koupou, myjí, perou prádlo a scházejí ke ke každodennímu klábosení i bohoslužbám. 

Křivolaké uličky starého města mají fascinující atmosféru a pro cizince jsou bludištěm i testem tolerance špíny a všeprostupíjícho zmatku a chaosu města. Je zde obrovský smog, přelidněnost, ulice bez chodníků, na kterých se míjí lidí s krávami, auty, povozy ... vše v rytmu, který si žije svým životem. Koření voní ..., zvony chrámů zvou k modlitbám, život se odehrává povětšinou po stranách ulice, kde seženete vše od čerstvé zeleniny z venkova po kováře, co vám opraví třeba i kolo. 

Miluji tuto kolébku Védské tradice a zkoumání cest lidsta k Bohu. Žil Ježíš v Indii? Ano, možná žil ... Nebo máme pocit, že je Křesťanství z Evropy? :-). Jsme Indii a celému východnímu světu blíž, než si myslíme a naše indoárijské kořeny jsou vědecky potvrzené a dané. 

S láskou a úctou 
Renata Sahani
Váránasí 2. března 2022